Pan Miloš Danihelka, pocházející z Krkonoš, je autorem celého konceptu L´Fleur Baru. Nyní působí dvanáctým rokem v Praze a stal se z něj takzvaně člověk, který se zamiloval do Champagne. Má za sebou již úspěšnou kariéru jako barman v prestižních pražských podnicích a zúčastnil se spousty barmanských a cocktailových soutěží. Velikou čest si získal především díky tomu, že mnohokrát reprezentoval Česko i ve světovém finále takovýchto soutěží. Od roku 2015 společně s dalším uznávaným mixologem Vítězslavem Cirokem budují L'Fleur Bar, kde si aktuálně můžete ochutnat na 300 různých šampaňských vín. Společně s investorem L'Fleur Baru navíc v rámci projektu „Terroirchampagne“ dováží do České Republiky 17 různých producentů z Champagne. Více o něm se dozvíme v našem rozhovoru.
Jaké šampaňské je Vaše neoblíbenější?
To se nedá říci úplně jednoznačně, protože se chutě a preference mění, ale určitě to budou charakternější champagne přímo od samotných pěstitelů. Dlouhá léta pro mě bylo champagne číslo 1 „Les Roises Blanc de Blancs“ z vinařství Ulysse Collin, následované velmi těsně „Les Béguines“ z Champagne La Closerie a „les Carelles“ z Jacques Selosse. Teď už je těch favoritů více. Naposledy jsem byl naprosto nadšený z „Clos Sainte-Sophie 2013“ z vinařství Jacques Lassaigne, to byl opravdu veliký zážitek, který přeji zažít komukoli, kdo miluje bílá burgundská vína a zároveň i champagne.
Z produkce Grande Maisson de Champagne („velkých domů“) u mě vedou Clos Saint Hillaire 1998 od Billecart Salmon, Dom Pérignon P3 1982 a Salon Cuvée „S“ 1982.
A jaké šampaňské je podle Vás nejzajímavější?
Takové, které v sobě věrně odráží jednak unikátnost terroir a druhak i práci a charakter samotného vinaře. Spousty lidí se na champagne stále dívá pouze jako na „bublinky“, jako by to bylo něco jiného, nebo snad dokonce „menšího“, než víno. Já to mám jinak a opravdu i na champagne nahlížím jako na víno, rád si jej vychutnávám a soustředím se na sebemenší detaily v jeho chuti a jejím vývoji. Chápu ale však, že někomu stačí spíš ono spojení s konkrétním brandem a jeho prestiží, kdy jde spíš o tento pocit více než o požitek z vína jako takového. Šampaňským zkrátka uděláte vždycky dojem, ale já si myslím, že si ta vína zaslouží něco víc.
Těšíte se, až si za pár let s dětmi otevřete Vaše první šampaňské?
Určitě, už teď se moc těším ;) Snad jim bude chutnat.
Pokud navážeme na předchozí otázku. Víte i, jaké to bude? :)
Je mi jasné, že je budu muset začít vzdělávat postupně. Přestože mne dnes spousta lidí považuje za experta na Champagne a champagne, musím se přiznat, že mi ta vína z počátku vůbec nechutnala. Prvními champagne, co se chuti týče, jsem byl vysloveně zklamaný. Vše má svůj čas a k těm správným věcem se člověk musí pokorně a trpělivě prostě projíst, či jako v tomhle propít.
Oběma ratolestem sbírám vybraná vína z pečlivě zvolených ročníků již nějaký čas. Některá na pití, některá jako investici. Oba mají to štěstí, že se narodili ve skvělých ročnících pro champagne. Na rozdíl ode mne. Takže i za ty dvě dekády budou mít možnost si pochutnat na stejně starých vínech, jako budou oni sami, a užijí si je, protože ta vína budou teprve přicházet ke svému vrcholu.
Jaké nejdražší šampaňské jste pil? Kde to bylo? A stálo to vlastně za to?
Nejdražším champagne, které jsem kdy chutnal v baru, byl nejspíš Dom Pérignon OEnothéque 1966. Nachomítl jsem se tehdy v Bugsy´s, když tam „štamgasti“ z Hemingway Baru, kde jsem tehdy pracoval, něco oslavovali. Všimli si mě a byl jsem obdarován skleničkou. Myslím si, že ta láhev stála tehdy 66.000,-.
V rámci degustací by to pak mohl být asi Krug Clos d´Ambonnay 1995 a 1996 anebo třeba také některá vína z privátní degustace s Guillaumem Selossem ve vinařství Jacques Selosse. Některá degustovaná vína, kterými nás tehdy doslova posadil na zadek, nikdy nešla na trh a byla určená jen k osobní spotřebě v rámci jejich rodiny. Neuvěřitelně vzácná vína, za která by mi milovníci champagne a konkrétně pak Selosse, byli ochotní určitě nabídnout opravdu velmi mnoho peněz.
V L'Fleur děláte degustace, je něco čím se odlišujete?
Myslím, že propracovaností a rozsahem konkrétních témat, hloubkou edukace, šíří možných stylů a v neposlední řadě samozřejmě samotnými, vybranými, degustovanými víny. V mém případě je to až obsese, asi tu u nás opravdu není většího „blázna“ do Champagne a champagne, což se projevuje v úspěšnosti a návštěvnosti našich degustací. Já jsem opravdu strašně moc rád, že naši hosté mají zájem se dozvědět něco víc, že mají touhu objevovat stále nové a nové zážitky a že se do nich nebojí investovat často i nemalé peníze. Jsem opravdu velmi šťastný, že mi dovolují dělat to, co dělám a co mě tak moc baví.
Máte z baru nějakou nejpikantnější historku, kterou byste nám mohl prozradit?
V baru se přihodí spousty pikantních a zajímavých situací. Ale co se v baru stane, v něm musí i zůstat, to je jedno z nejzákladnějších pravidel. Takže pakliže Vás zajímají pikantní barové historky, musíte si je přijít do barů zažít ;).
Je možné si u Vás udělat i sabráž?
Přesto že já osobně sabráž při servisu champagne nedoporučuji, provézt i naučit se jí u nás dá.
Proč jste L'Fleur přestěhovali?
Kvůli kuchyni a nádherné vnitroblokové zahrádce, které byly ještě do nedávna součástí Steampunk Prague. Kuchyně Steampunku, se kterým sdílíme společnou budovu, pro nás vařila už od počátku. Už několik měsíců před Corona-pandemií se 90 % všeho, co se v kuchyni připravovalo, prodávalo u nás v L´Fleur. Logicky jsme si tedy už dříve začali pohrávat s myšlenkou, že bychom onu kuchyni měli rádi ve vlastní režii. Navíc se nám velmi líbila i ona zmíněná vnitrobloková zahrádka, kterou koncept Steampunku prakticky využíval jen minimálně. U nás je využívána dosyta a našim hostům se na ní očividně moc líbí také. Vnitřní prostory byly identické, jen zrcadlově otočené, takže stěhování nebyl až takový problém.
